Vzpomínání (1)
Je to právě rok, co jsme se dozvěděli, že náš desetiletý pejsek, americký kokršpaněl Falco je velmi vážně nemocný a zbývá mu jen pár týdnů života. Statečně s námi vzdoroval svému osudu ještě několik měsíců a opustil nás až letos o velikonocích, těsně před svými jedenáctými narozeninami. Zjistila jsem, že posledních 5 měsíců jeho života skoro úplně překrylo vzpomínky na předchozí roky, na všechno krásné, co jsme spolu prožili. A proto si chci teď na to vzpomenout a zapsat to sem.
Dnes o psích hrách
Falco měl vynikající čich a nezapřel v sobě slídiče. Už jako mladému pejskovi jsme mu zkoušeli schovávat piškoty pod prázdné květináče a velmi brzo se naučil rozlišovat, kde piškot je.
Na chatě jsme ho laicky učili stopovat. Do ponožky jsem dali kousek syrečku a na provázku ji páníček táhnul za sebou, aby se po pár desítkách metrů schoval do keře. Pak jsem Falca vypustila a on šel po stopě až k úkrytu. To bylo radosti, když páníčka našel (a když pak mohl zblajznout ten syreček).
Celý život mu vydržela hra, kterou hrál v domě nejraději. Nechala jsem ho čekat před nějakou místností a schovala jsem v ní hračku. Doma to byl nejčastěji pískací šišatý míček. Uměl ho najít v zavřené skříni, šupleti i v peřiňáku pod peřinami.
Falco se nikdy nenaučil aportovat. Běhal za talířem, balonkem i klackem, ale nikdy nic nenosil zpátky. Po aportcích se válel, případně klacky okusoval, až je rozdrtil na malé třísky. Klacíky byly vůbec jeho velkou vášní. Líbilo se mu, když mu je někdo házel a on je mohl hryzat. Často taky kradl na chatě dříví přímo od kamen a roznášel je po zahradě.
Velmi rád měl plyšáky. Jako štěňátko měl malého medvídka, kterého stále ničil a babička ho stále trpělivě zašívala. Pak dostal většího psa - Fíka. I tomu se postupně vyměňoval potah hlavy, uši, záda atd. Velmi oblíbená byla hrošice Růžena , která sloužila především k vybíjení sexuálních pudů. V pozdějším věku m
u musela být odebrána, protože si s ní způsoboval zdravotní potíže. :) Následoval vánoční dárek – malý pejsek Bobík, kterého skoro nepustil z tlamy. K posledním vánocům dostal jakési modré zvířátko, kterému jsme říkali Brouk. Měl z něj obrovskou radost a byl to jeho nerozlučný společník. Má ho sebou i v hrobečku.
Velmi oblíbené byly u Falca i pískací hračky. Ovšem vždy se pokoušel co nejrychleji vykousnout tu věc, co tam píská, a pak byl zklamaný, že už hračka nepiští. Kupovali jsme tedy balonky s „ostny“ – takové ty ježaté koule, které nebylo tak lehké zničit. U ostatních pískacích hraček většinou užužlal čumáček nebo nožičku a bylo taky po pískání.
Jako většina pejsků, i Falco si rád hrál s PET lahvemi. Speciálně z nich odšroubovával uzávěry. Tak dlouho hryzal, až uzávěr povolil.
Určitě toho bylo ještě víc. Vzpomínám si, jak jako malé štěňátko honil po dvoře prázdné květináče a my jsem se mu smáli, že je jako hokejista. Musím se podívat na fotky a na videa. A pak to sem zase napíšu.
