Zdolání osmitisícovky - ZMMP
Už když jsme za podpory Ivy Lžičařové složili první zkoušku a zjistili, že je opravdu možné dělat sportovní kynologii s americkým kokršpanělem, jsem přemýšlela, kterým směrem v ní půjdeme. Vzhledem k mému vnitřnímu odporu k obranám a Bardovým tělesným dispozicim jsem se brzy začetla do části NZŘ pro malá plemena. Kdyby se nám tak někdy podařilo složit ZMMP, to by bylo!
Copak poslušnost, tam pravděpodobně problémy nebudou. Když jsem vyzkoušela speciální cviky, s radostí jsem zjistila, že Bard přirozeně chápe, co se po něm chce, a jde jen o to, vypilovat provedení a přesvědčit ho, aby cvik udělal tak, jak je potřeba a ne tak, jak se to zrovna jemu líbí. Stopy, to je větší oříšek. Chce to čas a chodit a chodit. Naštěstí jsme měli Ivču, která se nám věnovala, a tím jsem získali vynikající základ.
Jednotlivé části této zkoušky jsme si testovali na nejrůznějších závodech. Poslušnost a speciály dopadly většinou dobře. Problém byl vždy se stopou. Bard prostě před rozhodčím nestopoval. Buď vůbec nevyšel, nebo po té, co zjistil, že nejsou pamlsky, se vydal revírovat kolem. A tak, přestože jsme stop nachodili hodně a v tréninku mu to šlo obvykle velmi dobře, po třech neúspěšných pokusech o „ostrou“ stopu, jsem se už přestávala doufat, že tuto disciplínu někdy zvládneme. Při tom je to právě stopa, která nás oba nejvíc baví. Poslední kapkou byl pokus o ZMMP na konci října, kdy napadl první sníh a Bard místo stopování radostně poskakoval ve sněhu a evidentně si to užíval.
Letos jsme se tedy snažili stopovat, co to dalo. Vyjeli jsme na několik dní na Vysočinu do překrásných terénů. Najezdili jsme spoustu kilometrů kolem Brna při hledání vhodných ploch.
A přihlásili jsme se na 8.9. na zkoušky dle NZŘ, které pořádala VFU. Společně s námi se o ZMP1 měla pokusit Katka s Bodiem a o ZZO Cesmína s Hankou.
Zkoušky probíhaly na novém cvičáku VFU na Nových Dvorech za hradem Veveří. Když jsem si byli cvičák vyzkoušet týden dopředu, byl povrch docela problematický. Bodláky píchaly a psům se v tom nechtělo ani chodit, natožpak sedat a lehat. V den zkoušek však bylo vše nakrátko posečeno, tak se zdálo, že to bude lepší.
STOPA:
Pan rozhodčí Oliva nám dal vybrat terén na stopy. Na výběr byla vojtěška za vesnicí, kde s nám zdálo, že se venčí všichni psi z okolí, vyšší hustá jetelina, podmítnuté pole s řídkým podsevem a louka se „sjezdovkovým“ sklonem. Vybrali jsem si jetelinu, už proto, že na podobném terénu jsme byli naposledy trénovat. Napřed pokládala Katka, pak já, po položení stopy jsem byly obě jak vodnice čvachtalo nám v botách. Zdá se mi, že stopy byly delší, než měly být, alespoň ta moje měla do lomu (P) 100 kroků a za lomem ještě nejmíň 70. Stáří bylo u mě min 20 minut, u Katky určitě taky víc než 30, protože šla až po nás.
Bard nezačal moc přesně, ale pak se celkem chytil. Občasné vybočení přičítám spíš pokusu jít nižším porostem, než opuštěním stopy. Lom si trošku zkrátil, ale šel správným směrem a během chvilky byl zase zpět na stopě. Po nějaké době se mi zdálo že sešel, zastavil se a koukl se po mě. Řekla jsem „Bard, stopa!“ Začal zase čuchat, ale předmět nezalehl a pokračoval po mé stopě tak, jak jsem se vracela k nášlapu. Ukončili jsme, rozhodčí mi ukázal předmět, který jsem přešla i já, tak jsem ho s Bardem cvičně našla a označila zalehnutím. Hodnocení bylo hodně přísné, ale nejvíc mě překvapilo, že mi pan rozhodčí vytkl ten opakovaný povel. Prý se to nesmí a je to hrubé napomínání psa, že smím jen chválit. Že mi tam mohl tu stopu ukončit a diskvalifikovat. Nakonec mi dal 35 bodů, což mi tak akorát stačilo.
Z mého pohledu to byla poměrně pěkná stopa. Ani jednou se nevzdáli víc než na metr, udělal lom bez ověřování, i když nepřesně. A bohužel si myslím, že to místo, kde jsem ho „napomenula“ byl vlastně označený předmět, kdy se mu nechtělo lehnout do mokrého. Takže moje chyba – ztratila jsem v tom jednolitém terénu přehled a nedošlo mi, že by to už mohl být konec. Ale hlavně – stopoval bez pamlsků a s rozhodčím! Byla jsem šťastná, protože jsme prolomili velkou zábranu.
Bodiemu to šlo o poznání lépe, dostal 75 bodů.
SPECIÁLY:
Zase jsme si mohli vybrat terén, což oceňuji. Šli jsme na to podmítnuté pole, ale museli jsme trošku od vesnice, protože přímo na okraji lovila kočka a plotem se proháněli psi.
Nejprve jsme dělali vyhledání. Tam jsem jedinou chybu udělala zase já, protože jsem dřevěný předmět hodila moc blízko a musela jsem hod opakovat. Bard všechno vzorně přinesl. Ztracený předmět sice nehledal přímo po stopě a posledních 10 kroků prohledal revírem, ale to je jedno, našel a donesl. Bodie byl v této části taky úspěšný.
Rozlišování jsme dělali přímo na ploše cvičáku. Předměty byly čtverce flaušového kabátu. Svoje předměty jsme měli už od stopy a pěkně jsme je napachovali, já jsem taky při čekání na stopu s Bardem vyzkoušela, aby mi ho přinesl. Museli jsme si je taky označit křídou. Nejprve jsem položila svoje předměty, pak jsem odešla pro psa a pomocníci položili své, takže jsem ani nevěděla, který je můj. Při prvním vyslání Bard nejprve uchopil jeden předmět (cizí), ale jakmile zahlédl, že jich je tam víc, okamžitě ho vyplivl a vybral ten správný (to nás stálo 2 body). Pokus v řadě již byl bez zaváhání, očichal všechna a přinesl ten pravý.
Za speciály jsme dostali 47 bodů.
Bodie měl s rozlišením problém, nějaké body ztratili.
POSLUŠNOST
Na poslušnost jsme nastupovali až v poledne, bylo dost teplo a jak se ukázalo, ani terén se Bardovi moc nelíbil. Chůzi u nohy měl tak špatnou, jako jsem už dlouho neviděla – koukal, kam má šlápnout a ani jednou se na mě nepodíval. Přivolání jsem si pokazila, protože jsme se k němu neotočila, tak si předsedl křivě. Skoro u všech cviků měl pan rozhodčí poznámku, že to bylo pomalé. Je pravda, že jsme ho nestačila pořádně nabudit, protože jsme mysleli, že půjdeme až pro speciálních cvicích pro ZZO. Dostali jsme 43 bodů.
Bodiemu se, myslím, docela dařilo, jen u skoku vysokého trochu zaváhal, překážka se mu nelíbila.
Bohužel se pak Bodiemu moc dobře nevedlo na maketách a vyštěkání figuranta, takže mu zkouška o fousek unikla.
Cesmínka na pichlavém terénu zkoušku nezvládla - nechtěl ani sedat, ani lehat. Ale prootže to umí, myslím, že stačí najít lepší trávníček a zkouška bude v kapse.
Bard dostal celkem 125 bodů, což stačilo na hodnocení DOBŘE.
Musím říct, že složení této zkoušky pro mě bylo jako zdolání osmitisícovky. Dlouhá práce k jejímu dosažení, opravdu velké množství času, podpora okolí včetně psích přátel i manžela, ale taky neuvěřitelná únava a následující velká pýcha a hrdost. Fakt mám skvělého psa!