Jak to bylo s tou štěněcí holkou
Na jaře nás se na nás obrátila naše velmi dobrá kamarádka z Řecka s prosbou, že by chtěla štěně - fenku anglického kokršpaněla, ale chtěla by ji z ČR a abychom ho vybrali my. Nejprve to vypadalo dost beznadějně. Zlaté fenečky nebyly. Až teprve o prázdninách se na nás usmálo štěstí a zamluvili jsme si štěně z chovné stanice v Ostrově nad Ohří. Následovalo komplikované vyřizování letenek a dalších dokumentů, abychom mohli štěně vyvézt. No a nakonec, když jsme se vraceli z dovolené na Vysočině, zajeli jsme i pro štěně.
Fenečka se jmenovala Enny a měla 10 týdnů, ale kamarádka pro ni vybrala jméno Avra. Do odletu letadla zbývalo 14 dní a ty strávila Avra u nás společně s Bardem. První týden byl docela složitý. Bard se tvářil značně dotčeně, protože štěně všude lezlo, všechno mu bralo a on mu nemohl dát za vyučenou, protože bylo ještě moc maličké. Avra nebyla moc zvyklá na pobyt v domě a byla hodně opatrná. Nejspokojenější byla na zahradě, protože takové prostředí znala i z chovatelské stanice. K lidem však byla mazlivá od počátku. Barda se nejprve bála. Postupně se osmělovala a začala ho škádlit a zllobit. Pořád jsem někde nacházela jeho vytrhané chlupy. Nebála jsem se, že by jí ublížil úmyslně, ale měli jsme obavu z jeho divoké povahy a přebytku energie, nebyli jsme si jisti, jestli bude znát při pranici s tak malým pejskem míru. Postupně jsme si však všichni zvykali. Bard lákal Avru na své pískací hračky a když mu je brala, hrozivě vrčel, povalil ji a celou oslintal. Společnými silami sežvýkali všechny zbytky buvolích kostiček a jiných smradlavých pochutin, které v domě našli. Samozřejmě, že vždycky chtěli oba zrovna tu jednu "žvýkačku", i když kolem jich bylo dalších pět. Překvapilo mě ovšem, že se Bard nerozpakoval ukrást jí cokoli, co dostala k snědku. Ne, že by jí to násilím sebral, ale stál nad ní a jen jí kousek upadl, okamžitě to spolknul. A byly to často věci, které běžně vůbec nejí.
Avra byla moc šikovná. Naučila se reagovat na své nové jméno a přibíhat na zavolání (řecky). Když jsme dávali aspoň trochu pozor, dělala potřebu na dvorečku. Pochopila i základní zákazový povel a učila se povel "sedni". Bez problémů chodila společně s Bardem na menší vycházky na vodítku. Největší radost nám však udělala tím, jak si rychle zvykla na pobyt v přepravce. Sama se do ni schovávala, když ji Bard honil, nebo když chtěla v klidu spát.
No a včera jsme jí zabalili její hračky a granulky a doklady a společně s mým manželem odletěli do Řecka. Cestu zvládla úplně bez problémů, celou ji prospala v přepravce na palubě letadla. Dnes už se byla podívat na pláži a je středem pozornosti v nové společnosti. Doufám, že bude v zemi, kterou máme i my ve velké oblibě, spokojená, a že se s ní uvidíme, až tam zase pojedeme na dovolenou.
A my jsme tady teď s Bardem sami. Uklidili jsme hračky, přebytečné pelíšky a misky a zdá se nám, že dům je nějaký tichý. Ale zase jsme dnes konečně mohli jít na pořádnou procházku se cvičením a mohla jsem věnovat patřičnou pozornost Bardově srsti. No, všechno má nějaká pro a proti ..... uvidíme.
Ve rubrice Videa najdete několik záznamů s Avrou.